|
|
Deti Duny
scenár, VI.dejstvo
ZE TMY...
DUM
DUM
DUM
Nezaměnitelný zvuk tlouku. Zařízení, které se používá v poušti k tomu....
Aby se přivolal červ.
ROZETMÍT
1. EXTERIÉR. OTEVŘENÁ POUŠŤ – NOC
Někde hodně daleko na jihu. Tady po Muad’Dibových ekologických změnách není ani vidu. Ani náznak trochy zeleně. Tohle je ta tradiční arrakiská ubohá divočina. Nekonečný, neživotný písek... až na...
Malou vlnku na obzoru. Na první pohled není ani viditelná. Ale rozhodně tam je. NÁZNAK ČERVA. A blíží se...
K NEDALEKÉ DUNĚ... a ke skupině mužů. Pašeráků. Přehlížejí...
Spleť KANÁLŮ. Vyhloubených do planiny před nimi. OHRADA. Možná tak 400 metrů široká. Zjevně stvořená lidskou rukou.
Z POUŠTĚ... se blíží náznak červa. Podle jeho vzhledu půjde o průměrně velkého červa. Možná teprve dospívajícího.
Muži ho sledují s intenzivním napětím, až...
Červ projde přes krajní kanál ve vzdálenosti asi jedné míle (cca 1600 m). A jakmile to udělá...
Jeden z pašeráků stiskne malé zařízení, které drží v ruce.
(Z POHLEDU) NA POUŠTI...
Na obou stranách krajního kanálu vyletí po malé explozi do vzduchu několik oblaků písku.
Červ ucítí ty otřesy. Zvolní tempo. Ale už je pozdě. Protože...
Z neviditelných podzemních nádrží začne do kanálu proudit VODA. Ta vytvoří smrtelnou překážku pro...
Červa... který se okamžitě zastaví. Vynoří se z písku jako nějaká mezikontinentální raketa. Vztekle se vztyčí nad vodním příkopem, který mu přehradil cestu. A pak...
...se opět zavrtá do písku. Plazí se opačným směrem pryč. Přímo do spleti vyhloubených kanálů.
A na povel pašeráka, který stojí vedle...
Nocí zazní další malé výbuchy. A... Náhle začne do všech kanálů proudit voda.
Červ je teď jako nepříčetný. Chaoticky se plazí od jednoho konce bludiště ke druhému. Zoufale hledá možnost úniku, ale nechce jít přes vodu. Je v pasti. A v té chvíli...
Se nad dunami ozve hukot rotorů VOJENSKÉHO TRANSPORTU. Obrovská nákladní loď, která vypadá jako krab, se vynoří zpoza nedalekého skalního zlomu.
Pašeráci na duně se dívají na...
Blížící se transport. Vznáší se nad ohradou. Dveře do jeho útrob se dokořán otevřou a...
Do písku dopadne mohutná mechanická SÍŤ. Na obou koncích je obsluhována droidy, kteří se zahrabávají do země. Stahují síť kolem toho místa.
Červ se pohybuje čím dál tím zběsileji. Ale síť se zahrabává dál. Stahuje se těsněji, až...
Červ je znehybněn na malém prostoru v ohradě.
Z JINÉHO ÚHLU... JINÁ DUNA... V DÁLCE...
Skupinka mužů sleduje celou akci v brýlích pro noční vidění. S nimi tam je...
Několik sardaukarských agentů, které známe z Tyekanikovy jednotky na Saluse Secundus. S nimi několik dalších mužů. Bezpochyby spojenci pašeráků.
A jeden z nich je Džávid. Korbův akolyta. Sleduje lapání červa a ani nemrká. Něco si mumlá...
DŽÁVID
(jako modlitba)
"Budiž požehnán zavrženec z Jacurutu. Neboť jejich odveta bude rychlá a nemilosrdná..."
2. INTERIÉR. CHODBY KRÁLOVSKÉ PEVNOSTI/ARRAKÉN – DEN:
Paul chvátá těmi nekonečnými chodbami. Fedajkinská tělesná stráž jej v uctivém odstupu několika metrů následuje.
Kvizarátští kněží a další činovníci se zastaví a klaní, když kolem nich prochází. Děsí je pohled na toho slepce, který se pohybuje, jako kdyby pořád viděl.
3. INTERIÉR. KRÁLOVSKÉ KOMNATY – DEN:
Paul vejde a spatří...
Několik fremenských lékařů. Na protějším konci místnosti. Tísní se kolem postele, na které...
Sedí Chani. Teď už je na ní těhotenství vidět. Paul k ní zamíří... a zastaví ho Stilgar.
STILGAR
(k Paulovi, tlumeně)
"Lékaři říkají, že má zrychlený metabolismus. Těhotenství probíhá mnohem rychleji než je normální. Bude to... nebezpečný porod."
Paul přikývne. Jako kdyby to už věděl. Pospíchá k posteli a opatrně si k Chani přisedne.
CHANI
"Můj milý... Mrzí mě, že jsem tě vyrušila..."
On ji k sobě přivine.
PAUL
"Kéž bys mě dokázala vyrušit napořád..."
CHANI
"Mé tělo mě neposlouchá, Muad’Dibe. Můj život hoří rychleji. Mám takový hlad. Pořád mám hlad..."
Paul přikývne. Jako kdyby to už věděl. Pohlédne na Stilgara.
PAUL
"Zařiď to, Stile. Odjedeme do síče, jak jen to bude možné. Dítě se narodí tam."
Obrátí se na gholu. Probodne ho těma svýma hrozivýma očima.
PAUL
"Zprav o tom mou sestru."
Stilgar s gholou na sebe beze slova zlověstně pohlédnou. Ghola rychle opustí místnost. A...
Stilgar naznačí ostatním, aby udělali totéž.
PAUL
(k Chani)
"Vrátíme se do pouště, má lásko. Tam se to všechno zlepší..."
Ale nezní to, jako že tomu doopravdy věří.
4. INTERIÉR. CHODBY/PALÁCOVÁ PEVNOST... POZDĚJI – VEČER:
Idahův ghola prochází těmi chodbami, když tu... Zaslechne hlasy. Poblíž. Divné, nehmotné hlasy.
Zamíří k místnosti, odkud se nejspíš linou. A SPATŘÍ...
5. INTERIÉR. ALIINY KOMNATY – V TUTÉŽ DOBU:
Aliu. Stojí zády ke dveřím. Zdá se, že s někým hovoří. Ale v místnosti nikdo jiný není. Ale přesto...
Ty podivné hlasy se odněkud ozývají. A jak se ghola blíží k zárubni dveří, pochopí...
Ty hlasy vycházejí z Alii! Podivná, nesrozumitelná slova, bizarní fráze. Vůbec to není Aliin hlas. Jsou to hlasy jiných lidí. Jako kdyby mluvila jazyky, ale pak...
Alia se otočí. SPATŘÍ HO ve dveřích. Oči má zastřené, vodnaté. Jako kdyby... byla pod vlivem drog.
ALIA
"Jak dlouho už tu jsi?"
IDAHO/GHOLA
"Už dost dlouho. Kde máte své služebnictvo? Svou tělesnou stráž?"
ALIA
"Já... poslala jsem je pryč."
Kývá se... jako kdyby byla opilá.
IDAHO/GHOLA
"Není vám špatně, má paní?"
ALIA
"Ty nevíš, co to znamená hledat budoucnost..."
IDAHO/GHOLA
"Vzala jste si melanž. Velkou dávku. Příliš velkou..."
ALIA
"...můj bratr mě potřebuje, Duncane..."
Ghola ztuhne, jak zaslechne své jméno.
ALIA
"...udělali z něj boha a nyní je v pasti... má vize je nedokončená... musím si vzpomenout na budoucnost..."
IDAHO/GHOLA
"Půjdu zavolat doktory."
ALIA
"Ne! Nenechávej mě tu. Já si jen potřebuji odpočinout... odpočinout..."
Zamíří k pohovce, aby se posadila. Ale než tam stačí dojít, sesype se.
Ghola k ní přiskočí, aby ji zachytil. Položí ji opatrně na pohovku. Upřeně hledí na tuhle ženu/dítě. V jeho nitru to bouří.
Ale ona si toho nepovšimne. Nese ji to jinam. Do melanžového snění. A v té chvíli...
Se někdo zasměje. Tenký, komický slabý smích.
Ghola vstane. Zbystří smysly a je připraven k boji. Ale ten, kdo se smál, teď přešel do mručení. Do skřípavého, nesmyslného mručení... to může být jedině...
BIJÁZ. Vystoupí z příšeří na druhém konci místnosti. Kráčí směrem ke gholovi. Pořád si mručí...
A ten účinek, jaký to má na gholu, je zjevný. Je paralyzován. Je při vědomí, ale nemůže se ani hnout.
IDAHO/GHOLA
"Co... mi chceš udělat?"
BIJÁZ
"Já si hraju. Byl jsem stvořen proto, abych si hrál. Tys byl stvořen proto, aby si s tebou hráli..."
Ghola se vzpírá vlivu, který na něj má to Bijázovo podivné mručení. Ale nemá to smysl. Nedokáže se tomu vzepřít.
BIJÁZ
"Dal jsi nám strašně moc práce. To tělo se nechtělo nechat oživit..."
Gholovi ta příšerná skutečnost dojde.
IDAHO/GHOLA
"Ty jsi z Tleilaxu..."
BIJÁZ
"Narodil jsem se a vyrostl tam. V té samé kádi. Jen my dva. Nejdřív já, potom ty."
Trpaslík jde blíž a blíž. Přitom si mručí. Už je u Alie. Ghola se může jenom dívat.
Vůbec si nevšimne, že...
V pozadí stojí SCYTALE (v podobě Otheymovy dcery Lichny). Sleduje to z přítmí. Na rtech cynický úsměv.
Bijáz se nahne k Alii. Pohladí ji po vlasech. Po tváři. Ghola se usilovně snaží vymanit z ochrnutí.
IDAHO/GHOLA
"Snažíš se ve mně probudit násilí..."
BIJÁZ
"Ale ne, to ještě ne. Scénář je už napsán, ale scéna ještě nestojí..."
A tou svou kolébavou trpasličí chůzí zamíří ke gholovi.
BIJÁZ
"Ale jednoho dne za tebou imperátor zajde... hmmm"
Ta slova si prozpěvuje. Prokládá je mručením. Gholovi na tváři vyrazí pot. Ale nemůže se ani hnout.
BIJÁZ
"...a na jeho tváři bude maska žalu. Bude dávat mrtvým vodu, jak se tu říká..."
Trpaslík obejde gholu a už je za ním.
BIJÁZ
"...a řekne „Je mrtvá.“ Je mrtvá. A pak už... budeš vědět, co se od tebe očekává..."
A Bijáz mizí s mručením zpátky v šeru...
...kde čeká Scytale/Lichna.
BIJÁZ
"Nyní musíš zapomenout to, na co si vzpomeneš, až se ze dne stane noc. Protože dostat neznamená vlastnit, dokud to nejsou ta správná slova."
A stejně jako on sám, zmizí i to jeho mručení. Trpaslík se Scytalem/Lichnou zmizí ve tmě. A...
Ghola se dostane ze svého transu. Potřese hlavou, jako kdyby se probral ze sna.
Očividně si na to setkání nevzpomíná. To jediné, co si pamatuje, je...
Alia. Ještě pořád leží na pohovce. Ještě stále je pohroužena do narkotického kómatu. Ale náhle otevře oči. A když ho spatří, pohled jí zjihne.
ALIA
"Víš, co je to samota, gholo?"
IDAHO/GHOLA
(po chvíli)
"Mám za to, že to trochu tuším."
Natáhne k němu ruku. Něžně se dotkne jeho tváře.
ALIA
"Co těma očima vidíš?"
IDAHO/GHOLA
"To, co vidí každý."
ALIA
"To nestačí... to nestačí..."
A zaboří svou tvář do jeho náručí. Ghola je překvapen. Ta důvěrnost ho znepokojuje. Ale nemůže dělat nic jiného, než ji držet.
ALIA
"Já nechci být jiná... Duncane... ale jsem sestra imperátora, kterého vzývají jako boha. Lidé ze mě mají strach... Já jsem nechtěla, aby se mě báli... Já jsem se chtěla umět smát. Já jsem jen chtěla, aby.... mě někdo měl rád."
A v tuto chvíli je to silnější než oni oba. Ona se k němu přivine. On se nebrání. Zavřou oči... a jejich ústa se setkají.
Někde... v dálce... se směje Bijáz. Tenký, komický slabý smích.
Idaho s Alií ho ale nezaslechnou.
ZATMÍT
