|
|
Deti Duny
scenár, IV.dejstvo
ROZETMÍT
EXTERIÉR. MĚSTO ARRAKÉN - NOC
Ohnivý trychtýř tyčící se k nebesům
je vidět až z hor Štítového valu. Země plive oheň. Zdá se, že je
pohlceno celé okolí. Ječí sirény a...
Ze všech směrů se sem slétají toptéry.
Oblohu nad městem křižují světla reflektorů.
EXTERIÉR. ULICE ARRAKÉNU - V TOMTÉŽ ČASE
Ulicemi se valí vojenské transporty. Ozbrojené jednotky se rozprostírají po okolí.
Z JINÉHO ÚHLU...
V prostředku ulice dosedne toptéra. Vystoupí fedajkinové. Vytasené zbraně. Poskytují ochranu...Stilgarovi... jenž rychle přistoupí k Veliteli a k dalším fedajkinům, kteří již budují zátaras, aby se nikdo nedostal dovnitř ani ven z daného prostoru.
VELITEL FEDAJKÍNU
(vidí Stilgara přicházet)
"Bylo to ve staré čtvrti. Určitě to byl Spalovač kamene..."
STILGAR
(naléhavě)
"Muad’Dib. A co Muad’Dib?"
VELITEL FEDAJKÍNU
"Právě se chystáme vstoupit do prostoru."
Dříve, než velitel stačí říct cokoliv dalšího... Stilgar a jeho muži překročí zátaras a vejdou do nebezpečné zóny.
EXTERIÉR. OTHEYMOVA ULICE - V TUTÉŽ DOBU
Všude je oheň a kouř. Lidé křičí.
KAMERA ZABERE...
Paula. Pod nějakými sutinami. Dobývá se ven. Trpaslík Bijáz je pod ním. Kvičí jako zvíře.
HLAS
(znedaleka)
"MOJE OČI... MOJE OČI... JÁ NEVIDÍM... JÁ JSEM SLEPÝ... PŘIPRAVILI MĚ O OČI!!!!"
PAUL
(volá; hovoří k HLASU)
"ZŮSTAŇ, KDE JSI. VÁM VŠEM, KDO MĚ SLYŠÍTE... NEHÝBEJTE SE! POMOC UŽ JE NA CESTĚ."
Nyní se ozve další hlas.
HLAS 2
"MŮJ PANE... JSTE TO VY!!!???"
PAUL
"TADY... TADY JSEM..."
Nyní se nocí rozlehne dusot nohou. A z prachu a kouře... se vynoří jednotka fedajkinů. Je s nimi i Stilgar a...V mžiku obklopí Paula s trpaslíkem.
PAUL
(k jednomu z fedajkinů)
"Vezměte ho a odneste ho ihned do Pevnosti."
Myslí tím toho trpaslíka. Ale fedajkinský velitel stojí jako zařezaný. S hrůzyplným výrazem zírá na Paula.
PAUL
"Dělej, fedajkine! Dělej rychle!"
Fedajkin je v šoku. Ale několika svým mužům dá pokyn, aby zůstali s Paulem, a sám...Popadne trpaslíka a odkráčí ulicí pryč. A právě v tu chvíli...
STILGAR
"Můj pane... vaše oči..."
A Paul k němu přistoupí. Nyní poprvé vidíme jeho tvář i přes ten kouř naprosto zřetelně. Oči má... vypálené!
PAUL
"Přišel jsem o oči, Stile."
STILGAR
"Muad’Dibe... ach, bohové, Muad’Dibe..."
PAUL
(jemně)
"Uklidni se, Stile. Oslepili mé tělo. Ale mé vnitřní vidění nikoliv..."
Pak se otočí...
OKOLÍ (Z PAULOVA POHLEDU)
...téměř jako z infračerveného dalekohledu. Je vidět každý detail. Zničené budovy. Zranění a zmrzačení. Fedajkinové... kteří se sem valí odevšad.
Ale to co vidíme, je jen PAULOVA JASNOZŘIVOST. Není to jeho pohled.
PAUL
(volá na fedajkina)
"Jsou tu lidé, kteří čekají na tvou pomoc, fedajkine. Tamhle a tamhle..."
A ukazuje přesně na ležící raněné.
STILGAR
"Muad’Dibe... podle zákona..."
PAUL
"Nyní žijeme podle Atreidova zákona, Stile. Nikdo z těchto lidí nebude odvezen na poušť. A všichni, kdo budou chtít, dostanou tleilaxanské oči. Na moje náklady..."
A po těchto slovech odkráčí tím směrem, odkud přišel Stilgar. Bez pomoci. Jako kdyby skutečně viděl.
Z PAULOVA POHLEDU...
...když odchází, objevují se na místě další fedajkinové. Nevědomky před ním ucouvnou. Nemohou uvěřit tomu, co vidí. A jsou vyděšeni...protože vidí jeho zranění, ale snad ještě víc tím, že Paul nějakým způsobem i nadále vidí.
PROLNOUT:
EXTERIÉR. CITADELA - ÚSVIT
Jednotka toptér přilétá ve formaci k paláci. Jedna z nich se stočí dolů k soukromé přistávací ploše. Ostatní setrvají v obranném postavení.
INTERIÉR. CITADELA - CHVÍLI POTÉ
Skupina tělesných strážců rychle vede Chani z přistávací plochy dovnitř. Svižným krokem ji odvádějí...
INTERIÉR. CHODBY PALÁCE - ÚSVIT
Chani si nemůže nevšimnout odvrácených pohledů, polohlasného šepotu, upjatého chování služebnictva, úředníků... a kněží... je tu tolik kněží. A pocit strachu je doslova hmatatelný.
INTERIÉR. KRÁLOVSKÉ KOMNATY - ÚSVIT
Přivedou ji do místnosti, kde spatří... Stilgara. Radí se s několika pomocníky. Kvizarátské kněze, kteří si stranou něco mumlají. A Irulán. Stojí sama u nohou postele... ve které... Je Paul a prázdně hledí někam do dáli, kam vidí pouze on.
Chani přistoupí. Zpraží Irulán výhrůžným pohledem. Princezna pomalu ustoupí do stínu do pozadí a... Chani dojde k posteli. A Paul ví, že tam je. Otočí se a pohlédne na ni.
PAUL
"Má milovaná..."
On vidí, že je to ona. Chani nemůže nic víc dělat, pokud chce zůstat vyrovnaná. Protože... Paulovy oči jsou teď naprosto černé. Nezůstala v nich ani stopa po fremenské modři. Nemá žádnou duhovku. Žádnou zornici. Nezůstalo mu nic než vlhké ebenové zřítelnice. Zaostřené na... na co?
PAUL
"Omlouvám se. Nebylo možné, abys toho zůstala ušetřena..."
Chani se k němu skloní. Něžně ho líbá. A zvláště kolem těch očí. Stěží dokáže zadržovat pláč.
NA DRUHÉM KONCI MÍSTNOSTI.
Stilgar všem pokyne, aby odešli. A jakmile jsou pryč...
CHANI
"Tys věděl, že se to stane..."
PAUL
"Muselo se to stát."
CHANI
"Proč? Proč?"
A zní to téměř až... nazlobeně.
PAUL
"Kvůli našemu synovi."
Odtáhne se od něj. Rukama si instinktivně chrání břicho.
CHANI
"Jak dlouho už to víš?"
PAUL
"Já to věděl vždycky. Šlo jen o to... kdy k tomu dojde. Odpusť mi to, Chani. Nebylo možné, abych nás toho ušetřil. Vyčkával jsem tak dlouho, jak jen to šlo..."
Nakloní se, aby se dotknul jejích rukou. A usmívá se. V tuto chvíli mu na ničem jiném nezáleží.
PAUL
(pevně ji k sobě přivine)
"Půjdeme zpátky do pouště, Chani. Zpátky do síče, ve kterém se narodí náš syn."
CHANI
"Mám strach, Muad’Dibe. Náhle mi to připadá, jako že nám zbývá... tak málo času."
PAUL
"Patří nám celá věčnost."
CHANI
"Tobě patří celá věčnost. Mně patří pouze přítomnost."
Tiskne ji tak, jako kdyby se měla rozpadnout, kdyby ji pustil. Skane mu osamocená slza. Pomalu mu stéká po tváři na polštář. Chani si jí nevšimne.
INTERIÉR. CITADELA - BOČNÍ MÍSTNOST. O NĚCO POZDĚJI - DEN.
Malý trpaslík, kterého dostal Paul od Otheyma, je sám, když tu najednou... Přichází Alia. A s ní i Idahův ghola. Jakmile je trpaslík spatří, začne si nervózně pobrukovat nějaké nesmysly.
ALIA
"Ty jsi Bijáz."
BIJÁZ
"Kéž bych raději byl Bižu než Bijáz. Bižutérie je hezčí než koňská řiť."
ALIA
"Takže ty jsi jen imitace. Hříčka přírody. Něco, co má lidi zmást a naštvat."
BIJÁZ
"Naštvat ano. Zmást ne. Copak je vítr jen hříčka?"
ALIA
"Takže ty jsi vítr?"
BIJÁZ
"Ne, já jsem slova ve větru. Slova, která znamenají jména. Jména, která znamenají smrt."
(pohlédne na Idaha)
"On to ví."
ALIA
"Jak to myslí?"
BIJÁZ
"Myslím to tak, jak to říkám. A říkám to tak, jak to myslím. Nadešel čas zúčtování. Pokud jste se mi nepřišli jenom posmívat."
ALIA
"Můj bratr říká, že znáš jména těch zrádců."
BIJÁZ
"Chudák Muad’Dib. Chudák Bijáz. Zrazený a zrádce. Konečně spolu."
A trpaslík se usmívá od ucha k uchu. Přihlouplý, žalostný úšklebek. Věnovaný přímo... Idahovu gholovi.
INTERIÉR. CHODBY CITADELY... O NĚCO POZDĚJI
Alia a Idahův ghola. Rozhodným krokem kráčejí od Bijázovy cely.
ALIA
"Tak co, mluví pravdu?"
IDAHO/GHOLA
"Proč by lhal?"
ALIA
"Má na programu něco jiného."
IDAHO/GHOLA
"Jak to víš?"
ALIA
"Já... vycítila jsem to."
IDAHO/GHOLA
"Smysly jsou nebezpečné. Dají se ošálit."
ALIA
"Jenom stroj funguje beze smyslů. Jsi snad stroj, gholo?"
IDAHO/GHOLA
"Jsem mentat. Důvěřuji logice a statistikám..."
ALIA
"...a ne mystice a proroctvím."
A ghola se náhle zastaví. A Alia ví proč.
ALIA
"Můj bratr měl kdysi mentatského učitele, který takhle mluvil..."
IDAHO/GHOLA
(chvíli mlčí, poté...)
"Hawata."
ALIA
"Ty si to pamatuješ."
IDAHO/GHOLA
"To jsi udělala schválně."
ALIA
"Ty si to pamatuješ."
IDAHO/GHOLA
"Ne. Já to cítím. V tom je rozdíl."
ALIA
"Vážně?"
Ghola neodpovídá. A najednou... Začne se potit. Ta fasáda mentatského klidu jako kdyby popraskala. Má sucho v ústech. Vypadá vyčerpaně.
ALIA
"To tě děsí, viď?"
(o jeho pohledu)
"Ta paměť. Bojíš se, že si vzpomeneš, cos byl zač."
IDAHO/GHOLA
"Žádný ghola nebyl dosud obnoven ve své původní podobě, mé dítě."
ALIA
"Já nejsem žádné dítě! Probrala jsem se ke vědomí už v matčině lůně. Mám vzpomínky mnoha žen, které žijí v mém nitru. Vím to, co věděly ony. Cítím to, co cítily..."
IDAHO/GHOLA
"Možná, že vaše myšlenky jsou staré. Ale vaše tělo je pořád ještě tělem dítěte. Musíte si dávat pozor na to... jak ho použijete."
Rozpřáhne se, aby mu dala facku. Ale... On její ruku zachytí. Jen pár milimetrů před svou tváří.
Alia mávne druhou rukou. On zachytí i tu. Alia se vzpouzí. On ji drží.
ALIA
"Nikdo se mnou ještě takhle nemluvil!"
IDAHO/GHOLA
"Já pouze říkám pravdu."
Alia na něj zlobně pohlédne. Rudá vzteky. A užaslá. A on jí ten pohled vrátí. Její odvaha na něj udělala dojem. A její vůně.
ALIA
"Pravda dokáže být nebezpečná, gholo. Ale já ji vydržím."
(po chvíli)
"A co ty?"
Vytrhne se mu dříve, než stačí odpovědět. Nechá ho tam samotného. On za ní hledí, jak odchází. Její poznámka ho podráždila. Ale možná ...možná ho ještě víc podráždila Alia samotná.
OSTRÝ STŘIH
INTERIÉR. CITADELA RODU CORRINO/SALUSA SECUNDUS. NOC.
TYEKANIK, velitel sardaukarů princezny Wensicie, stojí v pozoru. Podává hlášení.
TYEKANIK
"...palácoví fedajkinové jsou všude..."
"...dokud s tím Alia neskončí, nemůže se ani obyčejný kapesní zloděj cítit v bezpečí."
A přesně v tom okamžiku kolem něj Wensicia projde.
WENSICIA
"Ti hlupáci měli dokonce i spalovač kamene, a nepodařilo se jim uspět."
TYEKANIK
"Naši špióni vůbec netuší, kdo za tím je. Mohli by to být fremenští povstalci z hloubi pouště, mohl by to být někdo ze samotného Kvizarátu. Možná se to nikdy nedozvíme."
WENSICIA
"A co Scytale?"
TYEKANIK
"Setrvává ve svém převleku za Otheymovu dceru."
WENSICIA
"A ten trpaslík?"
TYEKANIK
"Je uvězněn v Pevnosti. Nikdo neví kde... až na Imperátorovu rodinu."
WENSICIA
" Takže náš plán zůstává nenarušen."
"Čím déle se Palác bude zabývat tím útokem, tím déle Muad’Dib neucítí tu roznětku, která doutná přímo pod ním."
ZATMÍT:
konec 4. dějství
